2. polovina 20. století

Růst a hospodářský rozvoj Klenovic v prvních poválečných letech stagnoval. V roce 1949 bylo v obci založeno jednotné zemědělské družstvo, v dalším roce došlo ke scelení pozemků nejen družstva, ale i soukromých zemědělců. Kolem Klenovic tak zmizela, většinou proti jejich vůli, drobná pole a byla nahrazena mnohahektarovými lány.

Kolektivizace zemědělství pokračovala i v následujících letech, rolníci se členy zemědělského družstva stávali ze značné části nedobrovolně a jen s těžkým srdcem se zříkali svých soukromých hospodářství, která jim po staletí přinášela obživu.

V obci nastaly i další změny. Z přestavěné budovy "pastoušky" (obecního chudobince) vznikla společná prádelna. Úřadovna místního národního výboru s místností pro obecní knihovnu byla přestěhována do domu vyhrazeného v minulosti pro kováře. Došlo k zakoupení a společnými silami k vybudování obecního rozhlasu. Obec z dobrovolných příspěvků zakoupila v roce 1953 promítací přístroj, na němž byly jednou až dvakrát týdně v adaptované místnosti národního výboru promítány filmy.

V roce 1960 ustájilo družstvo krávy v novém, na tu dobu moderním kravíně, vedle stála skladiště píce a obilí. V následném roce vyrostla v sousedství kravína porodna prasnic. V roce 1962 přebraly hospodářství klenovického zemědělského družstva státní statky a později plemenářský podnik.

Tehdy začíná i nový růst naší obce. Roku 1965 mají Klenovice již 109popisných čísel. Obec se napojuje na nový dálkový vodovod, který od roku 1963 vede okolo Klenovic z Veselí nad Lužnicí do Tábora a Milevska. Postupně je budována kanalizace, kdysi hluboké bláto klenovických cest (ulic) je vytlačeno asfaltem. Na konci šedesátých let a na počátku sedmdesátých let dochází k významné změně ve vzhledu středu obce a okolí státní silnice: je upraveno prostranství rybníka, jeho břehy jsou zpevněny betonem, v zájmu bezpečnosti dopravy je zbořena hasičská zbrojnice a poražena staletá lípa na návsi. Od1.září1970 je obec napojena na autobusovou síť. Na místě prádelny (dříve chudobince) postavili obyvatelé Klenovic prodejnu potravin a drobného zboží, vedle ní brzy potom vyrostla přičiněním mnohých budova pohostinství.

Dnem 1. dubna 1976 došlo ke sloučení Klenovic v jeden správní celek se Soběslaví. Klenovice zůstaly jeho součástí do roku 1990. K 1. listopadu 1980 měly Klenovice 114 popisných čísel a žilo v nich 353 obyvatel.

Po listopadu 1989 zaznamenala obec velké změny. Bývalý plemenářský podnik zanikl a v roce 1992 vzniklo transformací Zemědělské družstvo Klenovice, které hospodaří většinou na pozemcích pronajatých od restituentů z Klenovic a Roudné. Obhospodařuje kolem šesti set hektarů půdy. V obci je jeden soukromý zemědělec.

V devadesátých letech vzniklo v Klenovicích třináct živností: 4 truhláři, 2 malíři a natěrači, 2 pohostinství, 2 autobazary, 1 výroba ponožkového zboží, 1autoopravna, 1 prodej zemědělské techniky.

Patrný je i současný růst obce. Nové rodinné domky vyrůstají v místech nazývaných Zahrádky, Na dílech a Za luky. Do roku 2005 se počítá s postavením asi čtyřiceti domů, takže počet obyvatel Klenovic se během několika let rozroste asi o sto padesát.

V současné době jsou pro nové rodinné domky zpracovány projekty na výstavbu inženýrských sítí, obec vede stavební řízení na výstavbu kanalizace a zásobování pitnou vodou.

Klenovice mají (k 31.12.1997) 159 domů a 357 obyvatel.