Předmluva autora

Někteří lidé procházejí naším životem, aniž zaznamenáme jejich přítomnost, kroky jiných mizí v dáli, sotvaže přešli. Zato stopy nemnoha zůstávají otisknuty v naší paměti a stávají se trvalou součástí našeho bytí. Bez nich by náš život byl životem úplně jiným.

Stejně jako s lidmi je tomu i s místy, jež každý na své cestě míjíme. Některá před našimi zraky proběhnou a nezanechají v nás ani ten nejmatnější otisk. Jiná vnímáme nejen očima, ale i otevřeným srdcem. Takovým místem pro nás jsou

K l e n o v i c e.

I když Klenovice našeho dětství a Klenovice současnosti jsou pojem zcela stejný, jeho obsah je vždy úplně jiný. Jiná dnes je tu řeka, v níž jsme se kdysi koupali, jiný je les, ve kterém jsme hledali houby a sbírali "černé jahody", jak jsme říkali borůvkám, jiné jsou cesty, jiné jsou domy, jiní jsou tu i lidé (i ti, které pamatujeme ze svého dětství a mládí). Všechno je tu jiné, ale přesto jsou to Klenovice.

O minulosti této naší vesnice, která nikdy ničím nebyla zvlášť významná a nerodila lidi přesahující přespříliš obvyklý průměr, která nevyniká ani přírodními krásami a stavebními památkami, chci vyprávět na několika desítkách příštích stránek. Ale již sám význam Klenovic spolu s hodnotou a množstvím zachovaných historických pramenů, které se mi podařilo shromáždit, předurčily, aby mé vyprávění nebylo souvislými dějinami, ale pouze drobnými útržky z nich.