První písemný záznam

Na úsvitu našich dějin - v dobách feudalismu - měl každý svého pána, svoji vrchnost, jíž byl poddán, musel ji poslouchat, musel pro ni robotovat, odvádět jí dávky a byl jí často vydán na milost i nemilost. První z písemných záznamů známou vrchnost, jíž byly Klenovice poddány, můžeme určit teprve na počátku patnáctého století, i když je jisté, že Klenovice jí (nebo jistě i někomu jinému) patřily mnohem dříve, než uvádějí dochované písemné záznamy. Touto vrchností byl klášter v Louňovicích (tehdy se říkalo Lúněvice) pod Blaníkem.

Protože tedy louňovický klášter byl první známou vrchností Klenovic, povězme si o něm něco víc. K jeho založení došlo již roku 1149 a opat Gotšalk do něho uvedl "panny řehole premonstrátské". Jeptišky a mniši však nemysleli pouze na věci spasení duše, a především jim nebyla cizí myšlenka rozhojnění majetku, o čemž svědčí i následující zápis v Bibliotece místních dějepiscův, okres Vlašimský, kde se na straně 115 mimo jiné píše i toto:

"Během času podařilo se ke klášteru louňovickému získati sobě znamenitého zboží. Náležela mu místa: městečko Domašín, vsi Znosim, Lhota, Milovanice, Želichov, Hrzín, Skrýšov, Ratměřice, Libúň, Laby, Předbořice, Hrajovice, Rajkovice, Lhota, Karhule, Křižov, Pravonín, Částrovice, Čáslavsko a Lhota Ovesná v okolí, dále Útěchovice, Mašejovice, Milotice a Vadčice blíž Červené Řečice a Pelhřimova; konečně Újezd Nedvědický obsahující Nedvědice, Debrník, Vlastiboř, Mokré, Vesce, Záluží, Klenovice blíž Soběslavi. Z těchto statků odvedl klášter okolo roku 1400 - 1406 osmdesát kop grošů berní do komory královské."

Tolik výpis z Biblioteky místních dějepiscův. Každý musí uznat, že z hlediska historie Klenovic jsou v něm fakta skutečně zajímavá. Potvrzují nejen to, že Klenovice patřily klášteru v Louňovicích, ale i to, že byly součástí územního a především hospodářského celku, který nesl název Újezd Nedvědický. Zapamatujme si to, neboť se se jménem tohoto újezdu v našem povídání setkáme ještě několikrát. Újezd Nedvědický, pojmenovaný samozřejmě podle sousedních Nedvědic (kdysi Medvědice), netvořily vždy pouze výše uvedené vesnice, ale jak dosvědčují zápisy z různých dob, patřily k němu i vsi a osady jiné. Avšak Klenovice byly vždy jeho součástí pevnou, v rámci Újezdu Nedvědického byly prodávány vrchností starou a kupovány panstvem novým, s tímto újezdem po několik století přecházely z jednoho vrchnostenského područí do druhého.

Počátek panování premonstrátského kláštera v Louňovicích nad Újezdem Nedvědickým a tím i nad Klenovicemi, jak již jsme uvedli, neznáme, nevíme toho příliš ani o dalších letech církevní nadvlády nad Klenovicemi. Ale přesto do tohoto období patří z hlediska Klenovic jedna důležitá skutečnost, vážící se k roku 1398. Z uvedeného roku totiž pochází nejstarší do dnešní doby zachovaný písemný záznam, v němž se prvně objevuje jméno Klenovic. Protože tím je uvedený záznam pro nás přímo památný, dovoluji si z něho citovat podstatnou část, v níž se vyskytuje jméno naší vesnice. Vzhledem k tomu, že ve 14. století byly úřední záznamy vedeny převážně latinsky, nemohlo tomu být ani jinak roku 1398 v případě uvedeného zápisu, který zajímá nás Klenovické. Říká se v něm:

In villa Mutycz Dorothea filia Welislai decessit. Litera proclamacionis in Wozicz feria IIII post Katherine (27. listopadu 1398) emanavit. Cuius bona et hereditateos ad d. regem sunt devoluta. Jarko de Klenowicz defendit hereditates predictas, dicens se habere melius ius, guam d. rex aut aliquis post eum. Docere vult tabulis terre empcione. Term. docendi sabb. contemp. quadragesime (22. února 1399). Mrakes de Petrowicz et de Minicz defendit predictas hereditates ...

Juxta: Datum Johannis dicto Oticzky ad feodum Wysegradense.

Relacio d. regis litarelis.

Český překlad výše citovaného latinského zápisu zní:

Ve vesnici Mutice zemřela Dorota, dcera Velislavova. Písemná zpráva o tom byla vyhlášena ve Vožici čtvrtý svátek po Kateřině (27. listopadu 1398). Její statky a dědictví propadly ve prospěch krále. Jarka z Klenovic hájí zmíněné dědictví, tvrdě, že má lepší právo než král nebo kdokoli po něm. Chce to dokázati výpisem ze zemských desek. Lhůta k důkazu 22. února 1399. Mrakes z Petrovic a z Minic brání řečené dědictví...

Spojitost: Dáno Janovi řečenému Otický ke smlouvě vyšehradské.

Relace pro královské písemnosti.

Kdo to byl "Jarka z Klenovic", nevíme. Vyhrál-li při o majetek po zemřelé Dorotě z Mutic u Mladé Vožice, nevíme také. Ale díky jeho rozhodnosti, s níž se pustil do sporu s králem, má jméno Klenovic svou reálnou písemnou podobu zachovanou již ze 14. století. Proto díky ti, "Jarko z Klenovic"! Jsi navíc prvním historicky prokázaným obyvatelem Klenovic nebo člověkem z Klenovic pocházejícím, či jinak s nimi svázaným.